České pivní cestování
Nejlépe se za pivem cestuje u nás doma – v Česku. Putoval jsem po mnoha pivovarech a významných pivních místech v USA, Belgii, Německu, Rakousku, Polsku či na Slovensku, navštívil jsem pivovary ve Finsku, v Itálii, Ázerbájdžánu, Maďarsku… To ale neříkám, abych se vytahoval. Říkám to proto, abych dodal váhu tvrzení, že nejzajímavější pivní cesty jsou stejně ty po naší vlasti.
Pivními cestami se dnes zabývají už i specializované firmy a kanceláře, existují různé bedekry, mapy a aplikace. Pivní fandové ze Sdružení přátel piva pořádají výlety autobusem, na jehož palubě se čepují dobré kousky, aby cesta mezi pivovary lépe utíkala. Ale takovou výpravu za pivem si může udělat každý sám. Partě k tomu stačí mikrobus a statečný řidič.
Jsou fandové, kteří cestují po zaniklých pivovarech – těch je v Česku asi 1400. Zaniklých pivovarů, ne fandů. Existuje o nich rozsáhlá zajímavá literatura a přátelé pivní historie mohou prolézat dávná sklepení, mezi křovím hledat rozpadlou sladovnu nebo uvnitř činžovního domu pozůstatky bývalé varny. Je to krásná romantika, ale tak nějak nasucho. Lepší je cestovat tak, aby na konci přišla pořádná tekutá odměna.
Lze si vybrat jakýkoli kout naší republiky a tam vymyslet zajímavou a poučnou pivní trasu. Fantastický, spíš tak dvoudenní výlet nabízí třeba prstenec pivovarů kolem Brd, ohromnou koncentraci výborných pivovarů najdete kolem Třince, Karviné, Těšína a Frýdku. Výborným zážitkem je objet přípražské mikropivovary, ale těch je tolik, že si takový okruh musíte rozdělit alespoň do čtyř půldnů.

Dnes se pivovary tlačí do turisticky proslulých míst, snaží se tak zařadit mezi atrakce běžných turistů, u nichž pivo určitě není tím hlavním cílem. Takový pivovar najdeme třeba na Karlštejně. A ještě si tam můžete koupit dřevěnou upomínku. Já mám však na mysli opačný přístup. Ne že cílem je významná pamětihodnost a pivovar coby bonus, ale naopak, jedete za pivem – a objevíte díky pivu místa, která jste dosud neznali. Vždy, když jsem cestoval s kapelou po koncertech, jsem konkrétní štaci nebral jen jako to místo s pódiem, kde po kšeftě naložíme aparát a zmizíme. I tady pokaždé beru takovou cestu jako příležitost poznat město, projít se po něm, podívat se po zajímavostech, poznat něco nového. Stejné je to i u pivních cest. Tyto cesty se rozhodně nemusí omezovat jen na cílový pivovar; mnoho pivovarů koneckonců sídlí ve velmi originálním prostředí, pivo vás tedy zavede do míst, kam byste třeba jinak sami od sebe nezajeli, a představuje vlastně příjemnou motivaci k vlastivědné poznávací pouti.
Kolekce českých mikropivovarů je živá a stále se mění. Donedávna stále jen přibývaly, ale v posledních čtyřech letech jich i mnoho zaniklo. Následnou hrst tipů proto omezme jen na ty navštívené letos. Lázeňské město Teplice nabízejí hodně zajímavostí, ale tou hlavní je určitě pivovar Monopol se sládkovou Martinou Valterovou. Pivovar s krásnou restaurací sídlí v někdejším divadelním sále, kde působil i Vlasta Burian. Součástí provozu je i luxusní cukrárna, penzion a pivní balneo. A jestli vaše polovičky nejsou na pivo, třeba jim zachutná některý z místních pivních koktejlů.
Pod Řípem, ve vsi Ctiněves, najdete pivovar v bývalé zemědělské usedlosti. Místní piva dosáhla už na mnoho medailí z prestižních degustací, ale to okolí! Pěšky nebo na kole se tu můžete kochat dosyta. Nějaký prostor si ale nechte třeba na zdejší výbornou pšenku.
Nepomuk je překrásné historické město jižně od Plzně. V červenci tu bývá moc pěkný pivní festival rovnou na náměstí. Ale zásadní turistický bonus je pivovar Zlatá kráva se sládkovou Žanetou Petružálkovou. I zde se dobře najíte, mají tu i penzion a také populární pivní lázně. A až pošlapete zdejší památky včetně kláštera Zelená hora z Černých baronů, podívejte se po okolí. To stojí za objevování!
Kousek na východ od Prahy najdete Kostelec nad Černými Lesy. A zde se z trosek už 22 let postupně zvedá místní pivovar, kdysi velmi známý. Ale tady určitě nezůstaňte u obdivování piv, jídel a historické budovy. Majitelé pivovaru asi nejsou rekonstrukcí rozsáhlého objektu dosti vytíženi, a tak si přidali ještě další ohromnou práci. Jezdí všude po Evropě a skupují historické kusy pivovarského zařízení. To pak fantasticky repasují a uvádí do provozu. Tohle nikde jinde neuvidíte.
Na soutoku Otavy a Vltavy se vypíná hrad Zvíkov. Než k němu ale dojdete, uvidíte po pravé straně Pivovarský dvůr. Kvalitu pivní produkce garantují Michal Voldřich a Láďa Ličman. Tady se najíte, napijete, ba i vyspíte – a přes den se můžete kochat kaňony obou řek. Ale když sem zabloudíte první jarní víkend, asi nedostanete nic, protože to se tu scházejí sládci z celé republiky na Jarní cenu českých sládků.
V Liberci nenajdete jen bránu do Lužických i Jizerských hor, ale také jeden z nejkrásnějších českých klubů jménem Warehouse. Tady se bude líbit všem milovníkům industriální architektury. Jasně že tu mají i ubytování, ale především pivovar Kousek piva a vyhlášenou restauraci. Takže výlety raději před jídlem.
Litoměřice jsou romantickým historickým biskupským sídlem. A hned vedle brány výstaviště Zahrady Čech najdete hotýlek s pivovarem Koliba. Ale než tu popijete, běžte se podívat na soutok Ohře s Labem.
Přeštice jižně od Plzně nedisponují jen úžasným Diezenhoferovým barokním chrámem a místním vyhlášeným plemenem prasat, ale také pivovarem U Přeška. I tady je okolí k zulíbání a Přeštice představují pro výlety velmi vhodnou základnu.
Městskou hromadnou dopravou se z pražských Kobylis dostanete hned do první vsi za Prahou – do Zdib. I tady se to hemží vyhledávanými turistickými trasami. Ale začínat i končit se zásadně doporučuje v překrásně rekonstruovaném Zdibském pivovaru. Ten je atrakcí sám o sobě.
A co Šumava? Její vnady nelze přehlédnout, pokud si vyjedete do pivovaru Kvilda. Součást pivovaru tvoří i penzion a úžasná pekárna. A jestli rádi chodíte po horách, dá se odtud dojít až na Modravu. A tam se dokonale občerstvíte v pivovaru Lyer, který najdete hned u soutoku Modravského a Roklanského potoka, z nějž se stává řeka Vydra.
Východně od Prahy najdete Kounice. K místnímu pivovaru náleží i zcela raritní sladovna. A kolem? Přece Polabí! A naopak západně od Prahy Únětice. Zdejší pivovarský areál je překrásný, a navíc od něj vede půvabná stezka podél Únětického potoka až do Roztok, kde se potok vlévá do Vltavy.
V jednom starém a děsně nekorektním anglickém vtipu se říká, že ideální žena je prsatá, blonďatá a němá nymfomanka vlastnící pivovar hned u golfového hřiště. Kousek po proudu Vltavy z turistické perly Českého Krumlova najdete Svachovu Lhotku, kde mají pivovar Glokner rovnou na golfovém hřišti. A navrch lihovar. Na dvorku pivovarského statku si dáte určitě něco dobrého, a když budete mít štěstí, trefíte se do termínu zdejší pravidelné zabijačky. To vám pak ani ta blondýna nebude chybět.
Ještě nemáte dost? Pivní cestování lze pojmout i jako hledání zeměpisných pivovarských „nej“. Jaké jsou tedy naše „nej“ pivovary?
Ten nejzápadnější budeme intuitivně hledat v Chebu. V tomhle tisíciletém městě, které rozhodně stojí za návštěvu (už kvůli tomu, že se tam narodil jeden český popularizátor pivní kultury), se pivo vařilo odjakživa, v každé ulici bývalo pivovarů několik. S nástupem průmyslových pivovarů zde vznikl v 70. letech 19. století jeden z největších tehdejších pivovarů u nás, i ten se však – podobně jako ony předchozí prastaré – naší doby nedočkal: zbyla z něj jediná budova a na místě areálu nyní stojí nákupní centrum. Ovšem přímo na zdejším hlavním náměstí se jménem Jiřího z Poděbrad najdete hotel s restaurací Hvězda a v něm pivovar Pivní skaut. Z místní zahrádky je tak ohromující výhled na historické centrum, že se vám nebude chtít pryč.
Nejjižnější český pivovar najdete ve směru z Rožmberka k přechodu do Rakouska v obci Studánky. Pivovarská hospoda vypadá trochu jako vietnamský fast food pro rakouské turisty, ale vaří tam dobře a piva mají velmi vkusná. Nesou názvy po manželské dvojici majitelů (Jiřina – polotmavý speciál, Špáca – světlý ležák), k tomu místní IPA a nějaký ten sezónní kus. Pokud ale chcete vidět vlastní zařízení pivovaru, musíte se domluvit s majiteli. Pivovar mají na svém statku pár set metrů od restaurace. A zařízení je ke koukání, zvláště když vám ho předvádí paní Jiřina.
Za naším nejvýchodnějším pivovarem musíte až na česko–slovensko–polské trojmezí. Nalézá se v Hrčavě a jmenuje se Hrčavský grunt. Můžete tu popít místní hrčavské pivo a kochat se krásným panoramatem beskydských kopců. A protože je v Beskydech, buduje pivovar vlastní sýrárnu. Zakousnout si k pivu slaný ovčí sýr v tomhle prostředí, to je požitek pro znalce. Tuhle jsem stejnou kombinaci zažil v pivovaru Schilling ve městečku Littleton v New Hampshiru, a když jsem poté navštívil stejnojmenný pivovar (shoda jmen) v rakouských Alpách, povídání o sýrové kombinaci u amerických jmenovců Rakušany docela zaujalo. Ale to jsem ulítl, protože beskydské sýry jsou stejně nejlepší.
O titul nejsevernějšího pivovaru naší vlasti svádějí vyrovnaný boj Falkenštejn v Krásné Lípě, Kocour ve Varnsdorfu a Albrecht ve Frýdlantu. Za návštěvu stojí všechny tři, ale přece jen o několik desítek metrů vítězí varnsdorfský Kocour. Z jeho pozemku je to na hranice s Německem jen pár kroků (to myslím doslova, fakt asi dva) a je to také možná jediný mikropivovar na světě, který má vlastní železniční zastávku. V areálu pivovaru najdete bar, restauraci, zahrádku a penzion, ale hlavně zde mají špičková piva, především ta svrchně kvašená, včetně kousků, které patří mezi nejsilnější piva u nás. Často tu pořádají zajímavé akce a festivaly, třeba k deseti letům založení, kdy bylo možné zažít prohlídku pivovaru i z helikoptéry.
Tím ale nejsme s výčtem naši pivovarských „nej“ u konce. Ještě nám zbývá pivovar položený nejníže a nejvýše. S tím nejnižším bude trochu potíž. Jsou totiž dva se stejnou nadmořskou výškou. Oba v Děčíně. U zámeckého rybníka najdete pivovar Sever, dříve známý jako Nomád. Na opačném břehu Labe zase stojí bývalý městský pivovar, jehož areál přestavěli na moderní obchodní středisko. A právě v něm se nachází pivovar Kapitán. Originální spojení starého s novým dává vyniknout obojímu. A oba pivovary, Sever i Kapitán, mají nadmořskou výšku 137 metrů. Chtělo by to nějaké měření v decimetrech, asi u dna vystírací kádě. Pokud mi nevěříte a myslíte, že nejnižší pivovar najdete na Jižní Moravě, pak vězte, že nejníže položený moravský pivovar Frankies v Břeclavi má polohu 159 metrů nad mořem, to je o komín výš.
A nakonec jsem si nechal pivovar nejvyšší. Prý dokonce nejvýše položený ve střední Evropě, ale to bychom se museli shodnout, co je střední Evropa. Nám postačí, že nejvýše položený pivovar u nás se nachází na Luční boudě ve výšce 1413 metrů nad mořem, hned pod Luční horou v Krkonoších, která je druhou nejvyšší horou u nás. Tady můžete popít místní pivo Paroháč, koukat při tom na Sněžku a přikusovat třeba obří rohlík z místní pekárny.
Tak co, nestojí ty české pivovary za pěkný výlet? A kdybyste je náhodou objeli nějakým zázrakem všechny, můžete začít zase od začátku, protože nic na světě se nemění tak rychle jako nálada žen a skladba českých mikropivovarů.
Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 112. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.
Michaela Doležalová: Za světlem
Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.
Den na kávové farmě
Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.
Ivo Jedlička: S chutí do toho
Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.
Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?
Autor jednoho populárního seriálu o autech a cestování nedávno publikoval srovnání, jak jsou na tom aktuálně jednotlivé evropské země s cenou piva. Rozdíly byly veliké, nejdražší piva autor shledal ve Skandinávii (pochopitelně, mají tam nevyšší spotřební daň).
Honza Všetečka: Obyčejné jídlo je svátkem
Sám o sobě tvrdí, že je kluk z vesnice, přitom projel kus světa, vařil v top restauracích a nakonec dobyl Prahu vepřovými oušky s křenem. Honza Všetečka vede kuchyni U Kalendů, přes rondon si obléká kostkovanou řeznickou košili a chvílemi se cítí být víc zemědělcem než kuchařem. To proto, že zná své kořeny – a čerpá z nich inspiraci pro jídelní lístek i pro život. V rozhovoru jsme si povídali o jednoduchosti bez kudrlinek a spoluhře v týmu, o vnitřnostech a telecím brzlíku, ale taky o knedlíku pod duchnou a o jídle, které utváří nás i naši českou kulturu.
Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch
„Nikdo přesně neví, kde, kdy nebo kdo vynalezl punč,“ píše hned zpočátku své knihy Punch koktejlový historik David Wondrich. Nelze na nikoho jasně ukázat prstem, spíše můžeme historii jen skládat jako jednotlivé kousky mozaiky. Přesto nalezneme i takové zástupce této skupiny nápojů, u nichž můžeme být relativně konkrétní. Například se můžeme zatoulat do pánského klubu, kde ústředním tématem není politika ani jiné společenské či kulturní záležitosti, nýbrž rybaření a v prvé řadě hlavně pití punče. Kde se tedy vzal onen pravděpodobně nejslavnější punč všech dob? Z čeho se skládal a koho ohromil?
Martin Žampach: Design, jako když tiskne
V poslední dekádě se zaměřil na využití 3D tisku. Baví ho zkoumat a rozvíjet možnosti aditivních technologií, v nichž vidí velký potenciál do budoucna. Odjakživa tíhnul k práci s materiály beze zbytku, přičemž pro něj hrají klíčovou roli udržitelnost a lokálnost. Povídali jsme si s průmyslovým designérem Martinem Žampachem.
Koktejly: Vstupte do světa umami
Umami – pátá chuť, povyšující nejen pokrmy, ale i koktejly na zcela novou úroveň. Zkuste si vybavit ten bohatý, lahodný pocit, který se vám rozlije po jazyku, když ochutnáte dobře vyzrálý sýr nebo šťavnatý steak. A teď si představte, že tento pocit můžete zakusit i ve sklenici. Umami koktejly nejsou jen hrou s chutí – jsou o vytváření překvapivé a okouzlující hloubky a komplexity. A právě v této oblasti se rodí malá tajná zbraň moderní mixologie – umami přísady jako miso, houby či dokonce uzené maso se stávají hvězdami barmanského umění. Speciálně připravené bittery nebo umami ingredience aktivují naše glutamátové receptory, a vytvářejí tak vyváženější a uspokojivější chuťový zážitek. V čele této revoluce stojí inovativní výtvory předních barmanů, jako je Truffle Martini v newyorském baru Dante, které obsahuje vodku infuzovanou lanýži a omáčku z lanýžového oleje, nebo kouřový twist Shiitake Negroni z londýnského Tayēr + Elementary, který se nese v duchu shiitake-infuzovaného Campari. Zimní inspiromat vám představí čtyři barmany, čtyři drinky a jedno téma: umami koktejl.
Rumové destinace: Mauricius
Mauricius, oficiálně Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu proslulý nejen svými nádhernými plážemi a bujnou vegetací, ale také výrobou kvalitního rumu. Ostrov se nachází asi 2 000 km od jihovýchodního pobřeží Afriky. Leží východně od Madagaskaru, je součástí souostroví Maskarény a má přibližně 1,2 mil. obyvatel.
Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa
Na úpatí tyrolských Alp, kde se ticho lesa prolíná se šuměním horských potoků a dechberoucí výhledy sahají až k zasněženým vrcholkům, stojí hotel, který je více než jen místem k přenocování. Naturhotel Forsthofgut, ležící v malebné vesničce Leogang, představuje příběh jedné rodiny, která zasvětila svůj život snaze o harmonické spojení člověka s přírodou. Co však činí tento hotel opravdu výjimečným, je jeho hluboký respekt k okolní krajině a historie, která sahá stovky let nazpět.
Čtyři vinařské rodiny, které formovaly historii vína
Dokážete si tipnout nejstarší dodnes fungující firmu v Německu? Nachází se na Mosele v obci Kröv a je to jedno z nejstarších vinařství v Evropě. První písemnou zmínku o jeho vinicích najdete už v roce 862. Podnik Staffelter Hof rodina založila roku 1447 a předává si ho dodnes, tedy už více než dvacet generací. Během těch dob se jistě nejednou proměnil styl vín, používané odrůdy i technologie, přesto jde o úctyhodnou historii!
Foodpairing: 1 + 1 = 3
Párování jídla a nápojů je především uměním, nikoliv vědou. Úspěch v této oblasti nemusí být vždy okamžitě zřejmý; spíše vychází z experimentování a hledání té správné cesty. Moderní česká gastronomie, která se neustále vyvíjí, přináší řadu nových možností, jak překročit tradiční normy, a to jak na poli kulinářském, tak barmanském. Stále však obecně platí, že klíčovým prvkem, který ovlivňuje naše chuťové vnímání, je aroma. Lidský čich dokáže rozpoznat více než 10 000 různých vůní a při párování pokrmu a nápoje může být aroma, které vnímáme v drinku, rozhodující pro to, jak vnímáme chuť samotného jídla. Na našem vzrušujícím experimentu se tentokrát podíleli šéfkuchař Mirek Vykysalý z restaurace Ūvoz a barman Jan Budil z baru Forbína, z jejichž spolupráce vzešlo tříchodové menu povýšené o originální koktejly. A vy si to nenechte ujít: 1 (jídlo) + 1 (drink) = 3 (nová hodnota).
Pivní jistoty a pivní překvapení
Porouchala se mi doma pivotéka. Než jsem byl schopen zařídit nápravu, bylo nutno přijmout dočasné havarijní opatření v podobě přemístění archivních kousků do náhradní lednice. Jenže ta nebyla dost velká. Co teď?
Timut: pepř ze svahů Himálají
Obyvatelé Okinawy, nejjižnější prefektury Japonska, jsou známí svou nebývalou délkou života a nízkým rizikem nemocí spojených s věkem. Jejich návod na dlouhý věk spočívá mimo jiné v pestrém využití bylin, koření a ochucovadel, které dodávají jejich jídlům jedinečný charakter a zároveň disponují léčivými vlastnostmi. Jeden z takových pokladů přírody představuje pepř timut původem z Nepálu, kde divoce roste na svazích Himálají. Tento nepálský pepř vytváří na jazyku jemně brnivý a znecitlivující dojem a vyznačuje se charakteristickou grapefruitovou chutí, která stojí za prozkoumání. Připojte se k nám na cestě za odhalováním tajemství klíčové ingredience nepálské, bhútánské a tibetské kuchyně!
Rozhovor: John Gakuru
John Gakuru je osobnost, která zanechala stopu na několika kontinentech. Ve světě lihovin jej považují za skutečnou autoritu. Jeho životní cesta je příběhem neúnavného průkopníka: začala v Keni, pokračovala v Anglii i přes Austrálii a nedávno ho zavedla až do Los Angeles. Od svých začátků jako manažer prestižního baru LAB v londýnském Soho, kde byl svědkem znovuzrození klasických koktejlů, až po roli globálního ambasadora brazilské značky Sagatiba Cachaça, se Johnovi podařilo z malých výrobců vytvořit celosvětově uznávané značky. Dnes je též spoluzakladatelem společnosti Coruscent Co., která se zaměřuje na zlepšování míst a produktů, s nimiž přichází do kontaktu. V našem rozhovoru s námi John sdílel své jedinečné zážitky, hluboké znalosti a vizi budoucnosti lihovarnictví, kterou sám pomáhá utvářet.
Koktejly: Kávová kolekce
Pro mnoho z nás představuje káva neodmyslitelnou součást našich každodenních rituálů. Ať už si tedy vychutnáváme ranní šálek, nebo relaxujeme s kávou po večeři, její chuť nás provází celým dnem. Kromě tradičního podávání však káva exceluje i v kreativních koktejlech. Přestože byla objevena před více než 900 lety v Etiopii, první skutečně proslulý kávový koktejl Irish Coffee vznikl podle známého příběhu až ve 40. letech v rukou Joea Sheridana, mladého kuchaře z irského pobřeží. Kombinace kávy a alkoholu nabízí nespočet variací. Whisky a rum se nejlépe pojí s tmavou kávou a silnými chutěmi, zatímco gin a tequila ladí s jemnějšími, květinovými tóny. Možností je tedy mnoho, ale při tvorbě kávového koktejlu je klíčové dodržovat jednu zásadní radu: nikdy nepoužívejte více alkoholu než kávy a držte se poměru jedna ku jedné. Žádná složka tak nepřebije tu druhou. Inspiraci nemusíte ani tentokrát hledat daleko – tři námi vybraní barmani a jeden barista se vám představí právě prostřednictvím svých originálních kávových výtvorů.
Drinkologie: Smrtící životabudič - Corpse Reviver #2
Představte si dobu, kdy neexistovaly žádné aspiriny, brufeny, vyprošťováky či jiné šumivé nápoje s extra obsahem vitamínu C. Lidé přirozeně hledali zaručený lék na kocovinu, zvlášť pokud předešlý večer vypili láhev šampaňského. Oněch kombinací, které měly přinášet jednoznačnou úlevu, byste našli celou řadu. Například Antifogmatic vás zbavil pomyslné mlhy předešlého dne, Eye-opener vám spolehlivě vyčistil zrak, Morning Glory zase proměnil zdánlivě nepříjemné ráno v radostnou událost. A právě vedle nich stojí celá kategorie nápojů, která dovede zažehnout jiskru dokonce v už vyhaslém těle.
Foodpairing: Umění kontrastu a harmonie
Už jste se někdy zamýšleli nad tím, proč některé ingredience tvoří dokonalou harmonii, zatímco jiné se k sobě nehodí? Tajemství tkví ve společných aromatech, která spojují chutě do jedinečného celku. Překvapivě je totiž až 80 % našeho chuťového zážitku utvářeno právě čichem. Úspěšné párování spočívá v nalezení rovnováhy mezi jednotlivými složkami koktejlu a chutěmi připravovaného pokrmu. Zpravidla totiž pozvedne zážitek z obou, a právě proto má smysl se o něj pokoušet! Ať už pořádáte brunch, nebo formální večeři, ujistěte se, že každé sousto a doušek jsou dokonale spárovány. Výsledný dojem na hosta za to stojí a možná bude důvodem k jeho další návštěvě. Tentokrát vás vezmeme na cestu za hledáním vyvážených kombinací, na níž se pod vedením šéfbarmana Jana Jančara a šéfkuchaře Michala Horvátha snoubí tříchodové menu s nejen vizuálně promyšlenými koktejly.
Pět světoznámých vinic a čím jsou tak výjimečné
Ve světě vína existuje několik jmen, která po vyslovení milovníkům vína rozbuší srdce. Jde samozřejmě o názvy kultovních vinařství, ale v detailu také o pojmenování vinic nebo konkrétních vín s nimi spojených, případně o jména kousků země, na nichž vznikají světoznámá vína a která se leckdy stala poutními místy cest po vinařských oblastech. Od téměř každého vinaře se ostatně dozvíte, že „víno vzniká na vinici“ a právě tam. Každý z nich chce směřovat vaše kroky mezi vinohrady dřív, než začnete ve sklepě ochutnávat. Několik významných vinic si představíme na řádcích níž. Pohybovat se budeme protentokrát především ve Francii, ale zavítáme i do Německa a Itálie.
Větrník, nebo pivo?
Úroda nových podniků zasáhla v posledních měsících spíše Prahu. Vinohrady se tak pyšní asijským bistrem Mi I’m, v centru otevřela italská restaurace Farina a Letná se může chlubit tapas barem Tapárna. A také jsme se dočkali otevření koktejlového baru Forbína! Z níže uvedených novinek pak vyplývá, že sladkého a piva není nikdy dost. Čemu dáte přednost?
Z Londýna do Berlína: „Amaro Bar“ ovládne barový hotspot na BCB!
Jedním z klíčových témat, které se pevně usadilo ve světě barové kultury, je kategorie Low & No (nízkoalkoholické a nealkoholické nápoje). Loni se tento trend poprvé představil na BCB v podobě vlastního barového hotspotu. Letos se na výstavišti objeví znovu – tentokrát v režii týmu londýnského „Amaro Baru“.
Daniel Juráš: Cílem není být nejlepší, ale neustále se zlepšovat
Nejprve zvažoval studium matematiky, nakonec ho uchvátila kuchařina. Po gymnáziu si proto vypůjčil peníze a odletěl do Londýna, aby získal diplom na prestižní kuchařské škole Le Cordon Bleu. Domů si přivezl také sebedůvěru a rozhodnutí vařit profesionálně. Došel, kam chtěl! Šestadvacetiletý Daniel Juráš působí jako šéfcukrář v michelinské restauraci Koks, která přes léto servíruje zážitky v Grónsku a dává hostům ochutnat kulturní rozměr gastronomie. Pro co si jede kuchař na kraj světa a jakou roli sehrává tým v kuchyni, která se zodpovídá drsné přírodě?
Bergamot: Citrus plný možností
Narazíte-li na čerstvý bergamot, neodcházejte bez něj domů. Tento aromatický poklad ukrytý v srdci Středomoří představuje více než jen citrusový plod. Ačkoli je méně známý než jeho příbuzní, bergamot se pro své jedinečné vlastnosti a množství využití, které z něj činí cennou komoditu, stal nepostradatelným nejen ve světě parfémů a čajů. Jeho výrazná chuť může dodat zajímavý rozměr dezertům, zmrzlinám či koktejlům. Díky intenzivní, svěží a nezaměnitelné vůni bergamot představuje unikátní přísadu kosmetických produktů a pro své harmonizující účinky našel uplatnění také v aromaterapii. Bez ohledu na to, zda ho použijete v kuchyni nebo v péči o tělo, bergamot je jistě tím, co stojí za vyzkoušení.
Rumové destinace: Venezuela
Venezuela, celým názvem Bolívarovská republika Venezuela, se rozkládá na severním pobřeží Jižní Ameriky. Skládá se z pevniny a řady ostrovů v Karibském moři. Při své třetí cestě do Ameriky zde v roce 1498 přistál Kryštof Kolumbus, přesněji v deltě řeky Orinoko. V současnosti by mohla být turistickým rájem, ale zemi sužují významné ekonomické problémy. Naštěstí se zde i tak vyrábí výborný rum.
Bar Convent Berlin 2024: Zaměření na Whisk(e)y!
Ať už whisky, nebo whiskey, na Bar Conventu v Berlíně letos Spirit of Honor nepochybně vzbudí pozornost. Stejně jako v minulém roce bude i letos k dispozici speciální barový hotspot s přidanou vzdělávací zónou – „BCB Whisk(e)y Embassy“. Návštěvníci budou mít navíc příležitost znovu objevit jedinečné chutě tohoto nápoje díky známému barovému týmu.
Koktejly: Na low-no scéně
Životní styl se v čase proměňuje stejně tak, jako se mění móda, technologie a společenské normy. Dnes k preferencím stále větší skupiny lidí patří zdravý způsob života, udržitelnost a minimalismus. Počet spotřebitelů, kteří abstinují nebo omezují konzumaci alkoholu, roste, mileniálové pijí méně než tzv. baby boomers nebo generace X. Tato skutečnost se samozřejmě promítá do koktejlových menu úspěšných barů a restaurací. Dnešní „low-no“ koktejly jsou vyráběny se stejnou péčí a pozorností jako jejich alkoholické protějšky. Už dávno nejde o přeslazené nápoje plné džusu a cukru! Existuje naštěstí mnoho možností, jak zaplnit mezeru, která zbyde, když se z rovnice odstraní alkohol. Navíc tyto nápoje plní v podniku důležitou roli. Snižují tzv. fear of missing out neboli strach, že vám něco uteče, a umožňují zákazníkům vynechat alkohol bez společenského tlaku. Pokud vám trend low & no dosud unikal, vězte, že toto je teprve začátek.
Smutné konce, veselé začátky
Na tomto místě vás pravidelně informujeme o podnicích, které otevírají. A nejinak tomu bude i tentokrát, krátký úvod bych však chtěla věnovat vzpomínce na ty, které naopak nedávno zavřely. Řeč je o brněnském koktejlovém baru Jekyll & Hyde, pražské středomořské restauraci La Bon, vršovickém Ansámblu či vinohradském Ragazzi Pizza Baru. Zavírat bude též Taro, ovšem to čeká stěhování ze Smíchova na novou adresu. A teď už k těm, které září novotou.
Rozhovor: Tural Hasanov
Charakterizuje ho neutuchající vášeň k nápojům. Jako nesmírně nadaný mixolog už vytvořil spousty vlastních koktejlů, v nichž rád objevuje stále nové chutě, a dává si záležet i na uměleckém vyznění svých výtvorů. Práce Turala Hasanova zavedla do prestižních podniků a hotelů na různých místech světa, například do nejvýše umístěné restaurace a baru na světě v dubajském Burdž Chalífa ve 124. patře, kde v podniku At.mosphere zastával pozici nápojového manažera. V našem rozhovoru se rozpovídal nejen o svých barmanských zkušenostech a autorských publikacích.
Drinkologie: Národní hrdina - Caipiriñha
Zdánlivě primitivní a zároveň smrtelně nebezpečný. Takový je národní koktejl Brazílie i jeho účinky, když si jej zamilujete až příliš. Stačí si jen vybavit tento osvěžující drink, v němž se pohybují temně vyhlížející kusy limetek, které sem tam vykouknou nad hladinu podobně jako místní krokodýli. Jaký je ovšem příběh známého brazilského klenotu? Jak se stal nedílnou součástí identity celého národa? A lze jej vůbec považovat za svébytný a dostatečně inovativní koktejl?
Foodpairing: Ahoj, léto!
Kdy jindy si můžeme tolik užívat hojnosti čerstvých surovin a experimentovat při objevování nových kombinací chutí a vůní než v nadcházející teplé a slunečné části roku. Menu i koktejly námi vybraného šéfkuchaře i šéfbarmana hrdě obstojí samostatně, ovšem teprve jejich spárováním se otevírají všem smyslům nové obzory. Párování jídla s pitím je bezesporu způsob, jak umocnit zážitek z obojího. Až se letošní léto přihlásí o slovo, nejbližší vodní plocha nebude na dosah a vy dostanete chuť na něco opravdu osvěžujícího, vězte, že potřebujete letní koktejl Štěpána Šimánka. A budete-li chtít o letním večeru pohostit vzácnou návštěvu, připravte jí k míchaným drinkům rovnou celé tříchodové menu Igora Chramce. Počítejte však s tím, že návštěva nebude chtít odejít.